Ok(n)o, do duše okno

19. června 2011 v 10:50 | Princess of stupidos |  Deníčkuju... (se změněnými jmény)
Ahoj,
prohlížela jsem si staré fotky a vyhmátla jsem, jak jsem fotila okno ve svém pokoji a začala se zamýšlet!
Říká se: Oko, do duše okno. Je to ale pravda? K poznání člověka nestačí, jen se mu podívat do očí! Podle mě je ale nejlepší prostředek k poznání pozvání ( :-) to jsem zase vtipná, co?) k němu domů. Rázem si o člověku uděláme dokonalou představu. Mezi vlastnosti, které tak můžeme objevit patří například: nepořádnost, modernost, kreativita, estetika a jejich opaky. Když ale člověka neznáte, stačí se mu vetřít na zahradu a podívat na okno (ano, tohle není překlep - na okno, NE DO OKNA). Dlouhými, ať už průsvitnými nebo ne, záclonami poznáte, že má rád soukromí (bohužel se pak o něm už nic dalšího nedozvíte :-) ), průsvitné záclony tak do poloviny značí člověka - snílka, který má rád přehled. Žádné záclony roztrubují do světa člověkovu lehkomyslnost (anebo taky, že je chudý :-( ). Záclony vyšívané značí taky trochu soukromí, ale není tak přísné. Ozdoby připíchnuté třeba spínacím špendlíkem značí buď staromylnost (ozdoby na Vánoce ad.), nebo ("vnitřní") dítě :-) . Teď ale přichází řada na sklo - čisté, samozřejmě pořádkumilovnost, špinavé značí buď nepořádnost anebo zaneprázdněnost člověka. To samé platí o parapetu... Tohle není nějak ověřený článek, to je pouze výplod mého logického myšlení (takže nic moc :-) ). Tímto zakazuji všem zkoumat moje okno, je tu pouze pro ilustraci :-) !
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama