Těžké začátky

18. července 2011 v 10:34 | Princess of stupidos |  Téma týdne
Ehm...
Jak začít... To máte těžké. Původně jsem chtěla psát na TT Duchové, ale včera večer jsem se vrátila z tábora a už jsem ze sebe nic nevymáčkla. Při slově začátek se mi okamžitě vybaví konec. Proč? Protože když něco skončí, něco nového začíná.
Vrátila jsem se z tábora a mám ho pořád plnou hlavu!
Jen si to představte: Sedíte u hořícího ohínku, který pomalu uhasíná. A TEĎ! Uhasnul. Uhasnul a Vám začala doma chladu a temna.
Jsou ale i hezčí začátky: Zpíváte dejme tomu Montgomery, kterou vůbec neumíte a proto jen posloucháte lidi okolo a pak, když se dozpívá, můžete navrhnout nějakou jinou a ihned ji začít zpívat - třeba Babičku Mary.
Nebo na hlídce: Začátek je pro Vás strašný a snad každý sleduje čas, kdy už bude KONEC jeho hlídky...

Ten tábor mi opravdu vyhnal všechno z hlavy! Chtěla jsem psát o těch ÚPLNÝCH začátcích. Ano, když se člověk narodí. To je ZAČÁTEK. Jenže, začátek není jen jeden. Začátků je v našem životě spoustu! Začít sledovat vše okolo sebe, Začít chodit, mluvit, jíst, kreslit, psát, chodit do školy! A tohle je jen zlomek věcí, na které jsem si vzpomněla. A řekla bych, že všechny tyto začátky byly těžké... První začátky chození končily většinou pádem a i přesto jsme se zvedli a kráčeli, nebo se alespoň snažili, hrdě dál... První mluvení - to byl teprve oříšek! Všechny ty zvuky ze sebe vypravit ve správném pořádí, všechny ty zvuky říct stejně jako máma, táta a jiní! Při začínání jezení jste museli "jen" hodně otevřít pusu, ve správný čas ji zavřít a pak polknout! Jen tyto tři činnosti jsou pro malého člověka těžké! A přesto se to dokáže naučit!
Jen si vzpomeňte na začátky člověka! Prostě "jen" opice! Tak se vyvíjel, učil se, komunikoval, až se stal člověkem, jako dnes!
DNES si nikdo nevzpomene na začátky člověka v přírodě, NIKOMU nevadí, že se ničí to, co mu na samém začátku pomáhalo a umožňovalo žít. A když se přece jen někdo najde, nemůže samozřejmě poroučet těm, kteří stojí "nad námi". Můžete jim stokrát říct: příroda začíná pomalu mizet! Řeknou jen: "Jsou důležitější starosti." To máme čekat, až na tom bude příroda tak špatně, že to konečně bude tak špatné na to, aby se o tom mohlo mluvit? Já nevím. Podle mého názoru by si každý mělk vážit toho, kdo mu poháhal na ZAČÁTKU, když byl ještě slabý a nemohl vědět nic. Dle mého názoru musíme tedy být vděčni přírodě, rodičům, ale i učitelům, kamarádům, prostě těm, kteří se o nás zajímali, když jsme ještě byli pouhé NIC!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama